Máte rádi sami sebe? Zkuste si položit tuto otázku. Je to, jakým způsobem se k sobě chováte, opravdu dost láskyplný postoj? Tento přístup jsme se naučili od svých nejbližších. Do jisté míry je to program, který automaticky používáme. Víme však, jaký program to je? Známe to, co každý den používáme? Mít rád sám sebe se projevuje podle mě neustálým napojením na své nitro. Díky tomu se nám daří jednat v souladu se svým já. Když jsme napojeni na své nitro, můžeme lépe komunikovat se svými zdroji. To jsou ty věci, kterých si na sobě ceníme, o kterých víme, že nám pomáhají na naší cestě. Jedním ze způsobů, jak budovat svou sebeúctu a sebelásku, je právě uvědomění si svých vlastních zdrojů.

Každý z nás je jedinečný

Každý z nás je obdařen hromadou schopností a dovedností. Na světě není jeden jediný člověk, který by nebyl plný úžasných zdrojů. Pokud si myslíte, že uvnitř vás mnoho zdrojů není, ujišťuji vás, že je to pouze tím, že jste je nehledali, nebo s nimi nemáte prozatím kontakt. Je to dáno tím, že nás v dětství nikdo neučí vnímat tímto způsobem sami sebe. Právě naopak. Ve všech institucích obrací naši pozornost do vnějšího světa. Svět našeho nitra je pro většinu z nás i v dospělosti stále záhadou.

Jak navázat spojení se sebou a mít se rád?

Jednoduchý způsob, jak navázat spojení se sebou a mít sám sebe rád, se skrývá v tom, že se budeme vědomě oceňovat za věci, které uděláme, vytvoříme či dokážeme. Mnozí z nás totiž něco udělají, např. uhrabou listí, ale ani se za tuto činnost neocení a neprocítí si pocit z dobře vykonané práce. To je pouze jeden příklad, ale mohou jich být stovky. Za jeden jediný den uděláte tolik věcí. Zeptejte se, za kolik z nich jste sami sebe ocenili a procítili si to. To je umění, které je potřeba zdokonalovat.

Deníček na sebeoceňování

Pokud to neznáme, je ideální pořídit si deníček na oceňování. Kdykoliv se nám něco podaří, zastavíme se
a napíšeme si to do tohoto sešitu. Výhodou je, že si můžete zpětně všechna svá ocenění číst a čerpat z nich sílu pro další dny. Čím déle se toto upřímné oceňování děje, tím více si vážíte sami sebe a zároveň si lépe uvědomujete své zdroje. Ano, je to tak. Najednou prostě víte, v čem jste dobří a co je vaše přednost.

Uvědomujeme si svůj starý způsob myšlení?

Mám tím na mysli myšlenkové vzorce, které jsme přijali od svých nejbližších. Dle svých zkušeností jsem přesvědčen, že to, jakým způsobem přemýšlíme a pozorujeme svět kolem nás, vytváří naši budoucnost. To, jak jsme od našich rodičů přijali jejich pohled na svět, ovlivňuje náš život mnohem víc, než si myslíme. Mnohdy je to tak silné právě proto, že jsme dosud nepojmenovali to, jak naši rodiče vlastně svět vnímali. Co není pojmenované, není možné ovlivnit a pracovat s tím.

Jak nás může nevědomě ovlivňovat starý program našich rodičů

Naši rodiče mohli například zažívat finanční obtíže, když jsme byli malí. Když jsme chtěli, aby nám něco koupili, odbyli nás například slovy, že si to nemůžeme dovolit, že je to příliš drahé. Pokud se to dělo častěji, tak právě v těchto momentech se do nás mohly zapisovat tajné programy, které nám mohly říct, že nežijeme v hojnosti, že rodiče nemají peníze a svět je náročné a složité místo. Toto přesvědčení může být zapsáno někde hluboko uvnitř nás a my si ho ani neuvědomujeme. Na základě tohoto tajného přesvědčení můžeme do života přitahovat právě ty události, které jsou složité, náročné, a můžeme pociťovat nejistotu ve finanční oblasti. Toto je však jen jeden příklad. Kaž­dý z nás má své tajné přesvědčení a nemusí být nutně vždy negativní. Některá nám naopak v životě mohou velmi pomáhat. My se zaměříme na to, jak objevit ty negativní, respektive ty, které nám moc neslouží.

Jak najít tento starý program?

Podívejte se na svůj život, na ty oblasti svého života, kde pociťujete, že zažívate časté zklamání a emoce jako vztek či lítost. Zaměřte se na ty, které se vám opravdu už několikrát v životě vrátily a různě s jinými lidmi se opakovaly. Tak poznáte svůj program, který se opakuje. Zeptejte se sami sebe. Jak může znít moje pravidlo, když ve svém životě neustále zažívám tuto zkušenost? Následně zkuste nahlas pojmenovat pravidlo, které by mohlo vyjadřovat onu situaci, kterou neustále zažíváte. Vůbec nevadí, že nevíte, co řeknete, to je v pořádku. Dovolte si v daný moment popustit uzdu fantazii a nahlas a kreativně vyslovte pravidlo, které jste se kdysi dávno naučili. Až ho pojmenujete, změňte ho ve svůj prospěch. Poté vám bude pomáhat na vaší cestě.

Důležitost směru našich myšlenek

Jsem přesvědčen o tom, že to, kam směřují naše myšlenky a pozornost, je nesmírně důležité. Představme si například krátký příběh jednoho imaginárního člověka, podobnost s vámi je čistě náhodná. Ráno vstáváte trochu rozladěni, protože vás budí  ptačí zpěv. Zjišťujete, že jste zaspali a nemáte čas posnídat; další mínus. Cítíte se ještě hůř. Vypravíte se do práce, jdete jako vždy zadním vchodem k autu, kde potkáte nepříjemného souseda, který na váš pozdrav ani neodpoví. To vás pěkně popudí. Nasedáte do auta a jedete do práce. Spěcháte a po cestě potkáváte samá pomalá auta. Všichni jedou jako hlemýždi. Vrcholem je traktor, který celé dílo zkázy dokoná, a vy už jste vzteky bez sebe.

Když se zaměřujeme na to dobré

Pojďme se na celý příběh podívat znovu. Tentokrát se však odehraje člověku, který svou pozornost zaměřuje na ty dobré věci kolem. Probouzíte se dobře naladěni, protože vám celé ráno krásně zpívali ptáci. Užíváte si pohled na ranní paprsky, které se odrážejí ve vaší ložnici. Zjišťujete, že jste zaspali. Nemáte čas snídat. Berete to jako možnost do práce utíkat. Je krásné ráno a běh je pro vás super variantou. Vybíháte ven předním vchodem, nepříjemného souseda jste díky tomu ani nepotkali. Vychutnáváte si svižný běh. Vidíte, že je dnes ve městě celkem velký provoz, a jste rádi, že běžíte po svých. Do práce je to přece jen asi 3 km. Jste dobře naladěni a těšíte se na další pracovní den. Věřím tomu, že máme prostě možnost volby. My rozhodujeme o tom, kam svou pozornost zaměříme. To však vyžaduje vědomý přístup k sobě.

Zkuste vidět to dobré kolem a čerpat z toho sílu

Můžete si zahrát takovou hru. Během celého týdne se budete zaměřovat pouze na ty věci, za které můžete být vděčný. Zkuste během tohoto týdne oceňovat své blízké kolem sebe za to, co se jim podařilo, a za to, jací jsou. Chce to trochu trénink, není to jen tak. Zkuste v druhých lidech vidět to dobré, jejich vlastnosti a dovednosti. Pojmenujte je a řekněte jim je. Uvidíte, jaké zázraky se začnou kolem vás dít. Je to jako, když jedete vlakem a na jedné straně jsou vidět z oken lesy a louky a na druhé straně oken staré továrny. Nejedná se však o ignorování továren a dělání, že tam nejsou. Jde o to, že se vědomě rozhodnete vidět ty lesy a louky. To je vaše svobodná volba. Vy se rozhodujete, jestli chcete věnovat svou pozornost pohledu na krásnou krajinu, která vás nabíjí, anebo na mrtvě vypadající oblast starých továren.

Pomocí myšlenek tvoříme realitu

Jsem přesvědčen o tom, že prostřednictvím našich myšlenek vytváříme realitu, kterou prožíváme. Tento pohled na svět potvrzují také nejnovější výzkumy v oblasti kvantové fyziky. Je to zkrátka o tom, že naše vnitřní realita vytváří naši realitu vnější. Pokud jsem tedy přesvědčen o tom, že lidé jsou špatní a že svět je nebezpečné místo, je dost pravděpodobné, že se mi do života budou promítat právě takové události, které jsou v souladu s tímto přesvědčením. Byli jsme tedy všichni obdařeni darem tvořivé síly našich myšlenek. Výsledkem tohoto faktu je to, že neustále vytváříme svoji realitu.

Děje se to tedy buď vědomě, anebo nevědomě. Je tedy na nás, jestli chceme řídit to, co se kolem nás děje, anebo to raději necháme našemu autopilotovi. To jsou v našem případě stará přesvědčení o realitě a pravidla, která si neseme od našich rodičů a nejbližších. Je dobré znát své staré přesvědčení o realitě, pojmenovat je a transformovat je v pozitivní afirmace, které podpoří naši cestu.

Využívejme sílu našeho záměru

Věřím, že síla našeho záměru, tedy myšlenky, kterou chceme realizovat, je obrovská. Když jsem hledal bydlení v pronájmu pro svou rodinu po tom, co jsme vyhořeli, vytvořil jsem společně s manželkou myšlenkovou mapu, kde jsme si definovali, jak má náš alternativní byt vypadat. Jak se zde chceme cítit a jak chceme, aby se tu cítily naše děti. Byli jsme celkem konkrétní. Nebudu zde popisovat celý příběh, ale bylo potřeba, abychom byt našli co nejdříve. Tuto představu jsme potom následně vizualizovali. Byl jsem přesvědčen, že kolem nás je určitě někde osoba, která takový byt má a chce ho pronajímat.

Napadala mě myšlenka, že mám zavolat  mé známé a sdělit jí informace o tom, že hledáme podnájem. Tušil jsem, že bude o někom vědět. Na druhý den mi volala, že jedna její známá chce právě začít byt pronajímat. Stihli jsme to tedy ještě před tím, než byt inzerovala přes realitní kancelář, takže jsme se vyhnuli provizi. Krásná ukázka toho, jak to může fungovat. V tomto bytě už asi 4 měsíce bydlíme a jsme velmi spokojení. Když jsem se nedávno díval na naši mapu přání, všiml jsem si, že se opravdu shoduje s většinou našich požadavků. Je tedy ideální vyslat své konkrétní přání a podpořit ho pomocí aktivní imaginace. Živě si představujte, jak skvělé to je, když to už máte.

Aby k nám přišlo to nové musíme si dovolit opustit to staré

Velmi se mi líbí přísloví, chceš-li se naplnit, musíš se vyprázdnit. Sou­zní s mým přesvědčením, že lpění na starých věcech nám brání v tom, aby k nám mohly přijít věci nové. To platí jak na materiální úrovni, tak na spirituální. Krásně se to dá vidět například na způsobu, jak přemýšlíme o sobě, o druhých a o světě kolem nás. Pokud nezměníme svůj starý způsob myšlení, nemůžou k nám přijít ani nové zkušenosti a zažítky. Abychom změnili svůj způsob myšlení, musíme ho nejdříve poznat. Musíme poznat, čím že to vlastně jsme naplněni. Pokud zjistíme, že některé  představy nám nevyhovují, můžeme je s klidným srdcem opustit a nahradit je něčím novým a fungujícím.

Nejdříve však musíme znát a pojmenovat to staré

Aktu vyprazdňování tedy předchází uvědomění a pojmenování toho, co chceme opustit. Podmínkou toho je upřímnost k sobě a odvaha dovolit si podívat se do svého nitra. Což není vždy jednoduchý počin. Bývá však zpravidla velmi obohacující. To, že máme možnost opustit svá stará přesvědčení, je velmi osvobozující myšlenka. Někdy se nám však z nějakého důvodu může stát, že se nedokážeme těchto starých přesvědčení zbavit. Jsou v nás tak hluboko zakořeněné, že je pro nás naprosto nemyslitelné a téměř ohrožující z nich vystoupit. Tehdy je potřeba prozkoumat, proč tomu tak vlastně je. Může se například jednat o velmi staré rodinné pravidlo a nebo velmi silné sebezáchovné přesvědčení.

Jak zjistím to staré, které mi už neslouží?

Je dobré se zeptat takto: Jakou daň platím za to, že se řídím právě tímto pravidlem či přesvědčením? Tento objev nám může pomoci vidět důsledky našeho chování. Můžeme se pak rozhodnout sami, jestli nám stojí za to pokračovat v tom i nadále. To, že nechceme opustit staré věci, se může projevovat na materiální úrovni také tím, že se bojíme opustit věci, které už nepoužíváme. Skladujeme a hromadíme je. Důsledek tohoto jednání pak může být například ten, že k nám poté neproudí energie. Skladujeme staré věci, a tak není prostor pro to, aby k nám mohly přijít věci nové.

Stejné je to také s tím, když neřešíme věci, které se nám nelíbí, a odkládáme je. Zaplňujeme tak sami sebe nepříjemnými pocity. Dovolte si jednou za čas pojmenovat je a vyprázdnit je. Vytvořte si prostor pro sebe. Zde budete se sebou a s tím, co vás v poslední době naplnilo a co byste potřebovali vyprázdnit. Pečujte o sebe pravidelným vyprazdňováním.